Jeseníky - oficiální stránky informačního centra Jesenicka

Bohatý kupec se zprvu ulekl, protože ani na chvíli o tom nepochyboval, že před ním stojí sám ďábel. Ale jeho lakota ho brzy přemohla. Rychle si spočítal, kolik peněz ušetří, když bude mít na stavbu dost kamene. „Trochu jsi mne překvapil. Ale když už víš, co potřebuji, brzy se domluvíme. Co ode mne za takovou pomoc budeš chtít?" „Nedělej hloupého kupče! Dobře víš, že má zájem o tvou hříšnou duši. A tak sepíšeme smlouvu, kde se mi upíšeš, že po smrti patří tvá duše peklu."

Kupec měl ze všeho nejraději peníze, ale nyní se začal ošívat. Ve městě se mu dobře dařilo a na smrt nikdy nepomyslel, až ten rohatý mu ji bez milosti připomněl. Ve shonu po penězích se nestačil ani oženit, ač leckterá místní panna se za ním ohlížela. „Nelíbí se mi, že se mnou mluvíš o smrti. Vždyť ještě nejsem tak starý," povídá kupec, ale ďábel se zlomyslně ušklíbl. „Kdo říká, že jsi starý? Jednou na onen svět musíte všichni. Jde jenom o to, co si kdo svým životem zaslouží. Ty chceš největší mlýn v kraji. Podepiš tento úpis a budeš ho mít!" Hodil na pult popsaný pergamen, z klobouku vytáhl husí brk, a než se kupec nadál, natrhl mu nehet. Sotva brk v jeho krvi omočil, kupec se mu vzepřel. „Nejsem tak hloupý, jak si myslíš, ďáble! Smlouvu ti podepíšu, když přineseš potřebný kámen a do kuropění ten mlýn na potoku postavíš. A musí mít několik složení, abych stačil všechno obolí semlít, dokud bude vysoká cena. Když se ti to nepodaří a kohout zakokrhá dřív, než budeš se stavbou hotov, naše smlouva platit nebude."

Ďábel zaprskal vztekem. Potom přepsal úpis, jak kupec chtěl. Teprve když měl i kupcův podpis, zmizel z krámu jako dým. Jenom pekelný zápach po něm zůstal. Kupec neměl v krámě už žádné stání. Zavolal svého pomocníka a vyšel na rynk. Na každém kroku ho lidé uctivě zdravili. Znovu si prohlížel každý dům a každý krám a neuměl si představit, že by tohle město měl opustit. Vyšel dolní bránou a dostal se k potoku. Tam potkal hezké děvče. Na zádech neslo velikou krosnu, až se pod její tíhou prohýbalo. Šátek se jí svezl z hlavy, pod ním měla vlasy jako uhel. „Kam jdeš a co to neseš?" zeptal se jí kupec. „Nesu na trh dřevěné nádobí a černého kohouta. Jestli chcete pane, já vám z toho něco prodám." „Mám doma všeho dost, panenko, ale toho kohouta bych koupil. Víš co? Pojď se mnou, domluvíme se spolu."

Děvče bylo rádo, že přece jenom se něco prodá, a tak šla. Kupec si ji dobře prohlédl. Kdyby měl takovou ženu, všichni by mu ji záviděli. Vyzvídal, odkud je a co dělá. Byla ze samoty, táta v lese dřevařil a všelijak si přivydělával. Doma měli fůru dětí, ona byla z nich nejstarší. Kupec začal uvažovat, kolik mu ještě zbývá života, když se dal do spolku s ďáblem. Přišli k pěknému domu na rynku. Než se chudé děvče vzpamatovalo, kupec je zavedl do krámu, a než se nadála, seděla ve velké světnici za stolem. Nůše s kohoutem zůstala za dveřmi. Kupec ji pohostil, a než se dosyta nejedla, byl rozhodnutý. „Poslechni děvče, co ti povím! Jak vidíš, nejsem chudý. Tento dům mi patří a nikoho nemám. Než jsem tě potkal, upsal jsem se ďáblu a dnes v noci bude rozhodnuto o mém konci. Proto potřebuji tvého kohouta. Jestli se mi podaří ho uchovat při životě a zakokrhá před kuropěním, ďábel nade mnou pozbude moci. Dobře ti za něj zaplatím, ale slib mi, že tuto noc tu se mnou zůstaneš."

Děvče vyděšeně hledělo na pána. Byl na ni hodný a líbil se jí. Nebyla hloupá a brzy přemohla strach. „Když je to tak, pane, musím dát kohoutovi misku prosa a trochu vody. Zůstanu tu ve světnici a budu ho hlídat, aby se mu něco nestalo, až ten pekelník přijde." Kupec pookřál. Kohoutovi donesl misku prosa a hrnec vody a děvče jej nakrmilo. Potom si spolu povídali až do setmění. Večer odešel kupec spát do komory. Děvče přikrylo kohouta fěrtochem a schovalo ho pod stůl. Také se mu chtělo spát, ale čekalo, co se bude dít. Když v domě všechno utichlo, náhle se otevřely dveře a v nich stál švarný mládenec. „Co tady děláš, děvče? Proč už nespíš?" „Proč nespím, to je moje věc. A co tady děláš ty?" „Přišel jsem se podívat za kupcem a místo něho tady nejdu tebe. Kdepak ses tu vzala?" Děvče se ďábla nebálo, protože mělo čisté svědomí. Vstalo od stolu a zprudka otevřelo dveře. „Koukej, ať už jsi venku! Kdybys nevěděl, kudy z domu odejít, já ti cestu ukážu!" vytáhla z krosny velikou vařečku a začala bít ďábla po hlavě, dokud neutekl.

Noc byla dlouhá. Děvče se bálo usnout, že by zaspalo. Ponocný odhoukal jedenáctou a nad městem se strhla hrozná bouře. Blesky křižovaly nebe a světla bylo tolik, že z okna byl na rynku vidět každý dům. Hrom rachotil bez ustání, jako by samo peklo se nad městem otevřelo. To lítal ďábel od hor k potoku a nosil veliké kameny. Když se děvčeti zdálo, že by mělo už svítat, honem vytáhlo kohouta a postavilo ho na otevřené okno. Kohout se protáhl, zamával křídly a dlouze zakokrhal. Vtom bouře ustala, ale mračna se hnala nad střechami, jako by je chtěla zavalit. Pak začalo pršet. Děvče pohladilo kohouta a on znovu zakokrhal. Najednou se ozvala hrozná rána. Z nebe spadl ohromný balvan přímo před radnici a zaryl se hluboko do země. Než na východě začalo svítat, v okně se objevil ďábel. Ale to už nebyl pohledný mládenec. Kohout ho uviděl a dal se do hrozného křiku, div na něj neskočil. „Tu máš úpis děvče! A řekni kupci, že nebýt tvé chytrosti, peklu by neušel!!!"

Za hrozného rachotu se ďábel ztratil, potom déšť a hřmění ustalo. Černý kohout skočil do světnice, chvíli se tam natřásal, pak začal zobat proso. Kupec přiběhl celý vystrašený. Celou noc v komoře nespal. Když uviděl děvče s úpisem v ruce a zobajícího kohouta, poznal, že je zachráněn. „Děkuji ti za vysvobození. Nic ti nezůstanu dlužen. Všechno dřevěné zboží od tebe koupím, i toho černého kohouta." „To je dobře, pane! Doma už na mě jistě netrpělivě čekají," řeklo děvče a mělo se k odchodu. „Počkej ještě chvilku! Musím ti něco povědět. Rád bych si tě vzal za ženu. Myslím, že bych chytřejší nevěstu ve městě nenašel. Ale nejsem už nejmladší, a kdo ví, jestli ty nemáš jiného ženicha. Děvče se zardělo jako ranní červánky. Kupec se ji líbil, ale na to nepomyslela, že by mohla být kupcovou. „Nežertuj, pane! Jsem chudé děvče a ty budeš chtít bohatou nevěstu." „O penězích nemluv! Dobře, že jsem tě potkal. Mlýn na potoku postavíme spolu a z tebe bude mlynářka. Uvidíš!"