Jeseníky - oficiální stránky informačního centra Jesenicka

Na útesu proti Pradědu, zvaném Vysoká hole, tyčí se Petrovy kameny. Je to zvláštní skála tabulovitého tvaru, a snad právě proto, že tak nápadně ční na holém hřebeni a je už zdálky viditelná, koluje o ní nejedna pověst. Tu nejvěrohodnější vám chci vyprávět.

Na panství krutého pána, jemuž náležel tento kraj i s poddanými, žil kovář jménem Petr. Byl to chlapík statný a otužilý a uměl vzít za práci. A přece upadl v nemilost. Petr a krásná a vzdělaná dcera správce panství totiž nalezli v sobě zalíbení a to nemohl pan správce připustit. Avšak marné bylo domlouvání, dceruška od Petra neupustila, a když se dozvěděla, že kovář má být za svou lásku k ní uvězněn, zavčasu ho o tom zpravila a za temné noci se jim oběma podařilo uprchnout.

Zamířili do hor, protože doufali, že v jejich nepřístupných výšinách naleznou bezpečí. Spěchali, jak nejvíce mohli, aby unikli pronásledovatelům, kteří se vydali po jejich stopách. Čas byl tenkrát mokrý a oni prchali smutným krajem. Foukal vítr, a jak stoupali výše do hor, obklopily je chumáče mlhy. Větry tu zvyvracely spousty starých vousatých jedlí, které ležely přes sebe a hnily, a milenci je obtížně přelézali.

Pravda, správcova dceruška byla vzdělaná a jistě měla více rozumu v hlavě než jiný v patě, ale zase nešika, že by upadla přes stéblo trávy. A tak se jen s námahou brodila mokřinatými pastvinami, klopýtala o rozsochaté pařezy
a zraňovala se o ostrá skaliska. Petr ji pomáhal, seč mohl, ale v těch končinách se nevyznal a také jemu docházely síly. Když už se pokřiky pronásledovatelů ozývaly za jejich zády, klesli oba uprchlíci vysílením do vřesu pod skalou na Vysoké holi. Viděli, že neuniknou a jejich láska že se nikdy nevyplní.

Avšak tu se najednou zvedl hrozný vichr, noc hučela nad horami, hrom bil a blesky šlehaly oblohou. Bouře přikryla milence svým pláštěm, a když se konečně přehnala, po pronásledovatelích nebylo ani památky. Skálu na Vysoké holi minuli, aniž zpozorovali milence v jejich chatrném úkrytu, a museli se vrátit s nepořízenou. Kovář Petr se svou milou s posledními silami vyšli z horské divočiny a nad ránem už zabouchali na lidské obydlí za hranicemi panství pána ze Sovince. Potom se vzali a žili spolu šťastně po dlouhá léta.