Jeseníky - oficiální stránky informačního centra Jesenicka

SPORY S MÍSTNÍMI LÉKAŘI

S nevolí se dívali nejbližší sousedé na úspěchy i rostoucí blahobyt Priessnitzův, ale Priessnitz se výstupům se závistníky chytře vyhnul. Pacienty, které pro nedostatek místa nemohl umístit u sebe, posílal právě k těm nepřejícím sousedům, kteří brzy pochopili, že i oni mohou na ubytování a stravování Priessnitzových pacientů dost vydělat, a tak se z nepřátel záhy stali ochotní pomahači.

Trpělivost však došla frývaldovským lékařům, kteří neustále hledali možnost, jak zabránit Priessnitzovi v léčení. Protože „vodní doktor“ nepředpisoval vůbec žádné léky, k léčení užíval jen čisté vody a od žádného z pacientů nežádal výslovně nějaký pevně stanovený honorář, bylo velmi těžko obžalovat jej z fušérství, jak si to okolní lékaři, hlavně frývaldovský doktor Antonín Günther a zemský fyzik dr. Antonín Schnorfeil z Javorníka, přáli. V červnu 1829 se konečně dr. Schnorfeil odhodlal obžalovat Priessnitze u frývaldovského magistrátu, že „jmenovaný svým léčením – na výsměch nejvyšším zemským zákonům – drze si zahrává se životy svých spoluobčanů“. Ale magistrát odpověděl, že návštěvy u Priessnitze nelze zakázat a koupele ve studené vodě nelze pokládat za porušení zákonů. Schnorfeil se tímto odbytím nespokojil a obrátil se na opavský krajský úřad, který nařídil nové šetření. V říjnu 1829 byla tedy za předsednictví frývaldovského starosty Raymanna celá záležitost projednávána znovu a tentokrát byl Priessnitz odsouzen pro přestupek policejního nařízení o fušérství ku čtyřem dnům vězení zostřeného půstem. Priessnitz se však odvolal s odůvodněním, že pomalý návyk na studenou vodu nelze považovat za léčení a že nikdy za své rady nepožadoval peněžitou odměnu, a zemské gubernium v Brně v únoru 1830 skutečně rozsudek pro nedostatek důkazů zrušilo.