Jeseníky - oficiální stránky informačního centra Jesenicka

ZAKLADATEL VINCENC PRIESSNITZ

Koncem 18. století zde bylo jen 12 dřevěných chalup a v jedné z těchto dřevěnic se 4. října 1799 narodil Františku Priessnitzovi a jeho manželce Tereze jako šestý potomek syn, jemuž bylo dáno jméno Vincenc František. Ve věku šesti let začal navštěvovat triviální školu ve městě, a ačkoliv čtení i počty zvládl celkem obstojně, psaní mu činilo potíže až do pozdního věku. Není se čemu divit: když bylo chlapci osm let, oslepl jeho otec a malý Vincenc místo návštěvy školy byl nucen pomáhat v malém hospodářství pokud jeho síly stačily. Nejraději prý pásl dobytek a vypráví se, že jednou při pastvě pozoroval po několik dní postřeleného srnce, namáčejícího si poraněný běhák do pramenité vody. S velkým údivem sledoval rychle se lepšící stav zvířete, a tak prý dospěl k názoru, že voda může být skutečným lékem.

Náhoda tomu chtěla, že první zkoušku s léčením vodou musel provést sám na sobě. V zimě roku 1814 při svážení dřeva z lesa mu sáně rozmačkaly prst na ruce a mladý Vincenc se s úspěchem pokusil o vyléčení poranění mokrými zábaly. O dva roky později utrpěl nový, tentokrát velmi vážný úraz. Při svážení obilí se mu splašili koně, Vincenc spadl pod vůz, jehož kolo mu přejelo hrudník. Přivolaný lékař zjistil několik zlomených žeber a netajil se s názorem, že mladý muž zůstane asi nadosmrti mrzákem. Ale Priessnitz se nechtěl jen tak smířit s osudem. Vzpomněl si, jak jeho strýc – starý mlynář z Písečné – léčíval zlomená žebra tlakem hrudníku proti opěradlu židle, zkusil tuto nepříjemnou metodu i na sobě a skutečně tak uvedl žebra do jakž takž patřičné polohy. Potom již mohl použít studených mokrých zábalů, v jejichž účinnost pevně věřil. Ale téměř celý rok uplynul, než se jeho zdravotní stav zlepšil natolik, aby mohl vykonávat normální práci.