Návštěvník
Informační centrum Jesenicka
Palackého 2/1341
790 01 Jeseník
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
tel.: +420-584 498 155
+420-584 459 514
Franz Schubert (1797 - 1828)
|
Hudební skladatel, rodák z Vídně, otec pocházel z Nové Vsi u Hanušovic (dnes Vysoká), matka ze Zlatých Hor
31. ledna 1995 si celý kulturní svět připomněl 198. výročí narození vynikajícího hudebního skladatele Franze Schuberta. i když se Schubert narodil ve Vídni, kořeny jeho rodu sahají do naší oblasti, na Jesenicko. Skladatelův otec pocházel z malé vesničky Neudorf (Nová Ves), přifařené do Vysokých Žibřidovic u Hanušovic (dnes osada Vyskoká). Narodil se v roce 1763, a protože v době školních let projevil nadání ke studiu, poslal jej otec na šestitřídní gymnázium v Brně. Po jeho ukončení odešel studovat na filozofickou fakultu ve Vídni, kde jej patrně finanční tíseň donutila, aby se stal učitelským pomocníkem u svého staršího bratra. Zde poznal o sedm let starší Alžbětu Vietzovou, rodačku ze Zlatých Hor, a oženil se s ní. Zatímco ženich pocházel z malé vsi, narodila se nevěsta ve městě, jež mělo za sebou 500 let slávy horního města a proslulo jako středisko textilní výroby. K sňatku došlo 17. ledna 1785 a v březnu téhož roku se novomanželům narodilo první dítě Ignác František. Rok po svatbě získal Schubert vedoucí učitelské místo na elementární škole v Lichtentalu na předměstí Vídně. Když přišel do rodiny 31. ledna 1797 jako dvanácté dítě budoucí skladatel Franz Schubert, zastihl naživu jen tři sourozence. Chlapec Franz se ukázal jako mimořádný hudební talent, a proto se podařilo otci umístit jej v konviktu pro zpěváčky císařské dvorní kaple. Zde ho učil Čech Václav Růžička, který mu umožnil výuku u dvorního kapelníka Antonia Salieriho. V konviktu zůstal Schubert i po hlasové mutaci a udivoval okolí skladbami, psanými s nevídanou lehkostí. Jeho otec se obával, že jej hudba odvádí od studia a že tak přijde o místo v konviktě. Smrt matky, která zemřela v květnu 1812, chlapce hluboce ranila. Zlé předtuchy otce o Francovi, z něhož chtěl mít učitele, se splnily do písmene. Franz měl r.1813 dělat reparát z matematiky v době, kdy dokončoval svou první symfonii. Rozhodl se opustit školu, aniž věděl, že o něm už rozhodl císař František I., když správě konviktu, jež nad nedostatky v učení vyzvedala jeho mimořádné nadání, napsal : „Nepotřebujeme génie, ale dobré poddané.“ Zklamaný otec jej přiměl, aby si aspoň udělal desetiměsíční učitelský kurs, po jehož skončení začal vyučovat společně s otcem a dvěma bratry v Lichtentalu. Nudu učitelování si vrchovatě nahrazoval komponováním a jen za rok 1815 složil dvě symfonie, smyčcový kvartet, dvě mše, 144 písní a další skladby. Snahy přátel pohnout vídeňské nakladatele k vydání Schubertových písní, kolujících už v mnoha opisech, narážely na chlad a nepochopení. Ani J.W.Goethe, jemuž Schubert zaslal zhudebnění básníkovy balady Král duchů, neprojevil o geniální výtvor sebemenší zájem. Trochu uznání mu vyneslo pozvání hraběte Esterházyho, aby přes léto r.1818 vyučoval jeho dvě dcery v Želiezovcích na Slovensku. Po návratu do Vídně se k otci a učitelování už nevrátil. Žil u přátel, potáceje se mezi nouzí a dočasným blahobytem. Roku 1828 se Schubert ocitl na dně a navíc onemocněl chrlením krve. Ujal se ho bratr Ferdinand, který ho přijal do svého nově postaveného domu ve Wiedenu. Schubert tu onemocněl tyfem a ten jej sklátil, podobně jako jeho matku, 19.listopadu 1828 do hrobu. Ani vlastní otec jej nepřišel navštívit, boje se nákazy, ale poskytl prostředky, aby jeho syn byl pohřben ve Währingu nedaleko hrobu Ludwiga van Beethovena. Za 14 let skladatelské činnosti vytvořil Schubert dílo udivující rozsahem i hodnotou. Je v něm 9 symfonií, 17 kvartet, početné klavírní skladby a 12 sonát, 7 mší, 14 oper a asi 603 písní. Řada děl se při pověstné skladatelově ledabylosti ztratila. Často bývá kladena otázka, nakolik byla Schubertova hudebnost podmíněna rodovým dědictvím. Jeho přísný a pedantský otec neměl pro synovo nadání valného pochopení, zato v matčině rodu lze uvést prastrýce Jana Jiřího Vietze, chváleného už roku 1708 jako dobrého hudebníka. Zastával ve Zlatých Horách po 40 let úřad varhaníka. Zatím se nikdo nepokusil najít srovnávací metodu v Schubertově tvorbě ohlasy slezské lidové písně aspoň v té míře, jaké v ní zanechaly pobyty v Želiezovcích nebo uherský písňový folklór. Proto se jen povšechně mluví o melancholii mnohých jeho skladeb jako projevu slezského sklonu k mysticismu, zděděného po rodičích. Tyto úvahy se dotýkají významu Franze Schuberta jen okrajově. Jeho hudba nepomíjivé krásy tvoří nezcizitelný díl nadčasové kultury lidstva, protože málokterý skladatel dovedl tak niterně vyzpívat jeho radosti a smutky jako právě on. Naše město se k původu a odkazu Franze Schuberta hlásí pořádáním interpretačních soutěží pro klavírní dua, jež svým významem a ojedinělostí přesahují hranice naší vlasti. Upraveno podle R. Zubera |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
