Rodák z Dolní Lipové. Za zásluhy o rozvoj styků mezi původními obyvateli a dnešní - zejména mladou generací byl v r. 2001 jmenován čestným občanem města Jeseníku
Pan Herbert Reinel spatřil světlo světa 5. března 1930 v Dolní Lipové.
Jeho rodiče pracovali jako lázeňští, za druhé světové války museli
původní povolání opustit, otec byl zaměstnán na železnici, matka na
poště jako listonoška.
V roce 1945 byl patnáctiletý Herbert internován v táboře pro Němce v
Hodolanech u Olomouce, odkud si odnesl stresující zážitky. Do Dolní
Lipové se vrátil 13. prosince 1945, ale brzy se s rodiči ocitl ve
sběrném středisku pro Němce v Mikulovicích. Odtud byla Reineltova
rodina v roce 1946 odsunuta do švábského Kirchheimu unter Teck. Na tu
dobu vzpomíná nerad: "Za nejhorší období svého života považuji roky
1945 - 1946. I dnes musím často vyvinout velké úsilí, abych hodnotil
soudobé události pokud možno věcně… Lidé jsou ppolitickými manipulacemi
doháněni k zaslepenosti a nenávisti, to je pak vede k tomu, že spolu
navzájem jednají krutě. Doufám, že v budoucnu už nebudou mít političtí
fanatici sílu a možnost, aby proti sobě štvali lidi."
V Německu Herbert Reinelt vystudoval elektrotechniku a ekonomii a poté
pracoval jako prokurista a vedoucí odbytu v jedné mezinárodní firmě
zabývající se výrobou kaučuku. Mimoto se intenzivně věnoval činnosti v
Moravskoslezském sudetském horském spolku, působil jako automobilový
závodník. V roce 1956 se oženil s Hertou Ettlovou, původem z Březové u
Svitav, která o mnohaletém manželství říká: "Myslím, že jsme se s
manželem vždycky dobře doplňovali. Herbert byl hodně do světa, vždycky
všechno zařídil, rád cestoval…"
Během pobytů v cizině Herbert Reinelt pomáhal lidem, respekt si získal
v mnoha zemích, i v těch, kde by to člověk nečekal. Nikoliv náhodou mu
byly, mimo jiné, uděleny medaile japonského města Kobe a izraelského
Gyvataimu. Nejvyšší uznání převzal Herbert Reinelt z rukou prezidenta
SRN - Záslužný kříž Spolkové republiky Německo se stuhou.
Herbert Reinelt v boji za lepší svět bez váleka zášti vsadil téměř
všechno na minulostí nezatíženou mládež, se kterou často a rád
beseduje. Svá setkání se studenty hodnotí takto: "Mé besedy s mladými
lidmi slouží tomu, aby poznali kraj, v němž žijí, v souvislostech a aby
jeho minulost mohli posuzovat objektivně." I proto se na Jesenicko
vrací minimálně dvakrát do roka.
Český spisovatel Karel Čapek kdysi napsal, že v kraji svého dětství
člověk nikdy nepřestává žít, ať už se v životě ocitne kdekoliv. Herbert
Reinelt by se s ním pravděpodobně shodl, neboť o Jesenicku říká: "Je to
moje domovina, kterou miluji od svého dětství tak, jak má mnoho lidí
rádo svůj rodný kraj. Cítím radost, když při osamělých túrách nalézám
místa vzpomínek. Pak se cítím šťastný a mám potřebu se o své štěstí s
někým podělit."
Herbert Reinelt tedy na Jesenicko nezanevřel, i když odsud musel odejít
za traumatizujících okolnosít. Jeho osobní přínost pro tento kraj
ocenilo město Jeseník v březnu 2001 udělením titulu Čestný občan a jak
se zdá, boj temperamentího sedmasedmdesátiletého muže za lepší svět
neustává.
|