Město Jeseník
Město Jeseník
Masarykovo nám. 1/167, 790 01 Jeseník
tel.: +420-584 498 111
fax: +420-584 498 156
e-mail: Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
Úřední hodiny:
Po + St 8:00 - 12:00 13:00 - 17:00
Informační centrum Jesenicka
Palackého 2/1341
790 01 Jeseník
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
tel.: +420-584 498 155
+420-584 459 514
Mikuláš Wesselényi (1794 - 1850)
|
Rodák z Szibo (Maďarsko), politik a řečník
Byl výtečný politik a řečník. Narodil se v roce 1794 na hradě
Zsibo v maďarském Sedmihradsku manželům Mikuláši Wesselényimu a Iloně
Cserney. Měl sparťanskou výchovu, které se mu dostalo od otce. Výchova mu dala po
celý budoucí život smělou odvahu a neohroženost, se kterou později ve
veřejném životě vynikal nad své vrstevníky. Pocházel z rodu, který dal Maďarsku mnoho opozičníků, možno také říci rebelů. Byl směsí člověka a tyrana, státníka a snílka, hrdiny a spiklence. Největší vliv na jeho politické přesvědčení a jeho vzdělání mělo jeho setkání a seznámení se s pozdějším ministrem hrabětem Istvánem Széchényim (1791–1860). Hrabě István Széchényi o Wesslényim tvrdil, že je vznešeným královským Maďarem. Národně liberální duch, který se od roku 1835 v Uhrách začal velmi prosazovat, nalezl také velikou odezvu i v Sedmihradsku, kde už nebyl svolán sněm dlouhá léta a vláda pokračovala ve svém protiústavním počínání stále více. Jako mladý záskal Wesselényi pověst opozičníka. Byl sotva třiadvacetiletý, když se zapojil do opozice a agitoval proti všem nařízením vlády, která měla vstoupit v platnost ustavením zemského sněmu. Proti této vládě a jejímu protiústavnímu jednání povstal nejen Wesselényi jako maďarský a sedmihradský magnát, který hájil v horní sněmovně národní požadavky Maďarů proti Habsburkům. Jako jeden z mála uherských politiků rozpoznal důležitost pro další osudy uherského státu řešení národnostní otázky v Uhrách a navrhoval v tomto směru jistá řešení. Na zemském sněmu v roce 1830 začalo Wesselényiho vlivné postavení, které trvalo až do roku 1833. Po ukončení sněmu v roce 1834 se vrátil z Uher do Sedmihradska s předsevzetím obnovit mezi lidem národní vědomí a dát mu společenský směr. V té době byl uznávaným vedoucím opozice. V Horní sněmovně ovládal opozici prostřednictvím svých projevů téměř diktátorsky. Když byl po jedenadvaceti letech v Sedmihradsku opět svolán sněm, stěžoval si Wesselényi otevřeně na politiku vlády, že šlechtu a prostý lid štve proti sobě. Pro toto jednání byly proti němu zahájeny dva procesy, pro zneužívání veřejnosti, neboť vydával litografovaný list „NAPLO“ (deník) bez cenzury. Královský uherský soudní dvůr jej odsoudil v roce 1838 pro jeho velezrádnou činnost proti Rakousku k víceleté vazbě, kterou zakrátko nastoupil. Když nastupoval svůj trest v budínské pevnosti, byl již téměř na jedno oko slepý a zrak druhého oka byl velmi oslaben. Ve výkonu trestu vážně onemocněl a hrozilo úplné oslepnutí. Proto napsal žádost císaři Ferdinandovi V. (1835–1848) o udělení milosti. Jeho žádost byla kladně vyřízena s udělením podmínky, že vyměřený čas pro vazbu stráví mimo uherskou zemi. Dosud tělesně zdatný muž, který pěstoval řadu sportů (např. šerm), byl jistě svým onemocněním velmi roztrpčen a hledal uzdravení za každou cenu a kdekoliv. Toto vážné onemocnění přivedlo Mikuláše Wesselényiho do Lázní Jeseník (dříve Gräfenberk) k Vincenci Priessnitzovi (1799–1851). Od roku 1839 až do r. 1850 žil baron Wesselényi největší část roku ve Frývaldově (dnes Jeseník) až do své smrti. Do Jeseníku byl přiveden z Olomouce v doprovodu důstojníka a svého sluhy Jozsiho. Ubytován byl ve městě v přiděleném bytě v domě č.p.143. Po celou dobu byl pod přísným dohledem lázeňského policejního inspektora Böhma, který byl povinen posílat až několikrát týdně zprávy o Wesselényiho chování, jeho stycích, návštěvách, korespondenci atd. policejnímu ředitelství do Brna. To pak předávalo jeho hlášení dále vyšším úřadům do Vídně. Díky těmto zprávám, jež jsou uchovány ve Státním archivu v Brně, jsme často do nejmenších detailů po několik let informováni o Wesselényiho pobytu v Jeseníku. Zázračná Priessnitzova vodoléčba mu bohužel mnoho nepomohla. O to více se uplatnil ve společenském životě v Jeseníku a okolí. Pro zajímavost je možno dodat, že z Wesselényiho podnětu byl v Jeseníku vybudován první vodovod s dřevěným potrubím, který napájel tři kašny na náměstí. Náklady na jeho zřízení uhradil sbírkou mezi hosty lázní a občany města. Sám upsal významný obnos a vedl veškeré práce sám. Darovací listina je zachována v archivním fondu města a uložena v Okresním archivu v Šumperku. Z listiny můžeme vyčíst, jaká společnost se nacházela v roce 1840 v lázních. Na listině najdeme podpisy prince Nassavského, knížete Josefa Kaunera, vratislavského biskupa, vévodkyně z Unhalt-Kosten, hraběnky Hohenlohe-Oeringen a jiných. Jedna z kašen byla pojmenována jménem Wesselényiho. Byla vybudována v severní části náměstí v blízkosti nynějšího hotelu Slovan. Tato kašna byla zrušena v polovině čtyřicátých let 20. století. Za Wesselényim přišlo do Jeseníku mnoho jeho uherských přátel, kteří spolu s ním vytvořili společenský kroužek. Wesselényi byl středem pozornosti četných maďarských hostů. Učarovala jim jesenická příroda, okolí a byli nadšeni Priessnitzovými léčebnými výsledky. Rozhodli se postavit pomník na počest svého hostitele na lázeňské kolonádě. Baron Wesselényi byl duší celého podniku. Autorem maďarského pomníku lva je vynikající mnochovský sochař Ludvík Schwantaler (1802–1848), také lázeňský host, profesor na mnochovské akademii umění. Na desce pomníku jsou verše maďarského básníka první poloviny 19. století, Mihály Vörösmartyho (1800–1855) na oslavu vody. Až dosud se myslelo, že celý maďarský pomník, který vznikl v letech 1839–1840, byl vyroben v Německu. Ukázalo se však, že tomu tak není. V Německu vznikla jen figura lva, podstavec pro sochu byl vyroben v hutích Řádu německých rytířů v Ludvíkově u Vrbna pod Pradědem. Figura lva váží více jak tři čtvrtiny tuny, podstavec má hmotnost zhruba 2,5 tuny a byl doplněn pozlacenými ozdobami. V roce 1839 koupil Wesselényi pozemek za městem v místech dnešní Březinovy ulice. Založil tam okrasný park a nechal zřídit jezírko s vodotryskem. Postavil zde altán a pramen, na jehož desce byl pouze letopočet 1839. Voda vytékala ze lví hlavy. Bylo to velmi oblíbené místo obyvatel města a lázeňských pacientů. To vše bylo zničeno velkou povodní, která postihla město v roce 1903. 9. října 1841 postihlo město Jeseník velké neštěstí. Při požáru, který hrozil zničit špatně postavené město, shořelo 46 stodol s veškerou úrodou a 25 domů. I zde baron Wesselényi pomáhal s hrdinskou odvahou omezit běsnění živlu a zamezit vzniku větších škod. V tu dobu poznal na jesenickém jarmarku Annu Luwovou, která byla nařčena z krádeže šátku a následně zadržena. Ujal se jí a ona se pak stala jeho manželkou. Sehrála tutéž roli jako kdysi Ilona Cserey v životě jeho otce. Wesselényi ji sám nazval svým světlem v temnotách, zvláště v těch smutných dnech, kdy oslepl docela a kdy se národ, pro který žil a viděl v něm smysl svého života, od něj odvrátil. Kossuthova hvězda zastínila i jeho. Významný hudební skladatel, klavírista a virtuos Ferenz Liszt (1811–1886), byl čestným hostem v našich zemích. Koncertoval 8. března 1843 v Jeseníku v hostinci „U koruny“. Vlastním důvodem Lisztova zájezdu a jeho doprovodu bylo setkání s maďarským politikem baronem Mikulášem Wesselényim. V hlášení policejního inspektora Böhma ze dne 9. března 1843 bylo uvedeno, že proslulý virtuos Ferenz Listz v doprovodu hraběte Telekiho přijel, aby navštívil Wesselényiho. Druhý den Listz se svým doprovodem odcestoval do Nisy, kam odjel také komisař Böhm, aby byl o dalších stycích lázeňských hostů co nejlépe informován. Ve své relaci komisař Böhm uvádí, že ve vedlejších mistnostech se tento umělec stále výhradně bavil s baronem Wesselényim. Listz využil své koncertní cesty do Nisy k tomu, aby se sešel v Jeseníku s národním hrdinou baronem Mikulášem Wesselényim a informoval ho o situaci v Maďarsku. Třebaže Wesselényi žil neustále v Jeseníku, udržoval živý styk s revolučními silami v Maďarsku. Když Lajos Kossuth (1802-1894) přiváděl svůj národ stále více na zcestí katastrofy, činil Wesselényi Kossuthovi výtky, na které Kossuth odpověděl slovy: „Barone, nemůžete zachránit vlast právem, to vyžaduje jiné ideje a jiné muže.“ Tím byl rozchod Wesselényiho a Kossutha zpečetěn. Po Lambergově vraždě na Ossenském mostě odešel Wesselényi roku 1844 opět do Jeseníku a setrval zde do dubna 1850. Úsudek o Wesselényim jako politikovi nám může poskytnout posudek Františka Deáka (1803–1876), největšího státníka, kterého dříve Maďarsko mělo. Deák nazval Wesselényiho maďarským Rohulem (knížetem). 14. dubna 1850 cestoval Wesselényi se svou rodinou, manželkou Annou Luxovou a svými dvěma syny. Při přejezdu Červenohorského sedla se dostal do silné vánice a vůz se převrhl. Následkem nachlazení onemocněl zápalem plic, kterému podlehl v Pešti 21. dubna 1850 ve věku šestapadesáti let. Ovdovělá paní Anna Wessélényiová se znovu provdala za přítele svého manžela, poslance zemského sněmu Ludvíka Moszaryho, potomka staré a vznešené maďarské šlechty. Wesselényiho tradice byla v Maďarsku neobyčejně živá, řada ulic je pojmenována jeho jménem, jsou dochovány desky a pomníky. V něčem se Wesselényi podobal našemu Karlu Havlíčku Borovskému, v jiném Josefu Václavu Fričovi, ač ze zcela jiných pozic feudála starého maďarského rodu. autor: Vítězslav Mazura |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
