Návštěvník
Informační centrum Jesenicka
Palackého 2/1341
790 01 Jeseník
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
tel.: +420-584 498 155
+420-584 459 514
Nikolaj Vasilievič Gogol (1809 - 1852)
|
Rodák z Ukrajiny, spisovatel, pobýval v lázních Gräfenberg na
léčení
Mezi nejvýznamnější spisovatele 19. století ve světovém měřítku
patří Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809-1852), původem z Ukrajiny, absolvent
něžinského gymnázia, uplatnivší se sice jako ministerský úředník i jako
universitní profesor v Petrohradě, avšak nesmrtelnost mu zajistila jeho tvorba
dramatická, novelistická a romanopisecká. Gogol od nejútlejšího dětství jevil hluboké herecké nadání, vynikal neobyčejnou pamětí a oblíbil si upřímně jak ruskou lidovou slovesnost, tak i malířství. Koncem dvacátých let minulého století (rozuměj 19. st. - pozn. IC) sbíral za součinnosti své matky, která měla na něho po celý jeho život největší vliv, lidové náměty z ukrajinské folklórní tvorby, když zjišťuje, že o tuto tematiku je v hlavním městě říše zájem, přestupuje k jejímu literárnímu zpracování. Jeho prvé povídky, otištěné v časopise Literaturnaja gazeta (patřil mezi ně např. Soročinský trh), mu přinesly známost se Žukovským, s Pletněvem a rovněž s Puškinem. Nejplodnější dobou Gogolova života je počátek třicátých let, kdy vydává rychle za sebou několik souborů povídek s maloruskou tematikou, regionálně přesně lokalizovaných do kraje jeho dětství. V roce 1831 a 1832 tiskne dva svazky Večerů na statku nedaleko Dikaňky, avšak jeho literární slávu ustálily teprve dva sborníky z r. 1835. Arabesky a Migorod, v nichž se vyskytují příběhy s motivy jednak ukrajinskými, jednak petrohradskými. Gogol je literárním objevitelem úřednického sídelního města, stává se mistrem realistické povídky tragicky vyhrocené, lékařem duchovního světa malých lidí velkoměsta. Pracuje velmi intenzívně a stýká se s předními představiteli kulturního Ruska své doby v petrohradských literárních salonech. A.S. Puškin viděl v něm jednoho z nejsilnějších svých pokračovatelů, je zajímavé, že látky obou svých hlavních děl získal Gogol ze syžetů anekdot, které vyprávěl právě Puškin v kroužku svých přátel (byly to náměty pro drama Revizor a pro poému Mrtvé duše). V satiře Revizor, jež byla hrána poprvé v Petrohradě r. 1836, zobrazuje Gogol život provinčního města se všemi jeho zápornými stránkami i s lidskými typy: ostře bičuje podlízavost, maloměšťáctví, podplácení, vypočítavost, ale především lidskou hloupost a strach. Mnozí z hrdinů Gogolova Revizora se stali literárními typy, především postava Chlestakova, chvastouna, žvanila a příživnického zchytralce. Od roku 1836 žije Gogol převážně v cizině, a to v Itálii, v Německu, v belgickém Ostende i v českých zemích. Do Ruska přichází na podzim roku 1839 a vrací se v roce 1841 zpět do ciziny. Na definitivní návrat domů pomýšlí až ke konci svého života v r. 1852. Závěr třicátých let a zejména čtyřicátá léta jsou vyplněna Gogolovou usilovnou prací na jeho nesmrtelných Mrtvých duších. Ve svých Mrtvých duších chtěl autor realisticky zobrazit ruskou současnost své doby – statkářsko-pomeščickou společnost se všemi zápornými stránkami společenského řádu. Gogol se stává břitkým kritikem vládnoucího systému, odsuzuje nevolnictví, lidskou bídu, utrpení a zoufalství, napadá skoupé, bezohledné, sadistické poměščiky, probouzí celé Rusko k zamyšlení nad bezútěšnou skutečností. Je zajímavé, že některé Gogolovy práce vznikaly na české půdě. Tak např. nejznámější Gogolova povídka Plášť i mnoho postav Gogolových Mrtvých duší bylo koncipováno u nás v Mariánských Lázních. V souvislosti s Gogolovým mariánskolázeňským pobytem v roce 1839 je spisovatelův zájem o Jeseník, někdejší Gräfenberg. Z Gogolovy mnohaleté korespondence s přáteli i s matkou se dozvídáme, jak intenzívně sledoval úspěchy Priessnitzova léčení studenou vodou v těchto slezských lázních, jak po mnoho let sbíral informace o léčebných prostředcích i o lázeňských hostech dlících v Jeseníku. Gogol trpěl od poloviny třicátých let těžkými depresemi, mučivými stavy, hypochondrií spojenou s bolestnými pochybnostmi, splnil-li svoje historické poslání literární adekvátně svému nadání. Navíc měl ještě řadu chorob somatických a lékaři, k nimž se utíkal v nejpřednějších středo- evropských městech o rady, těžko mohli rozhodnout, co je primus v jeho zdravotním stavu, zda porucha duševní, či tělesná. V důsledku toho se u jednotlivých lékařů různily i názory na možnosti líčení i na eventuální jeho zdravotní pobyt v Gräfenberku. Gogol informuje v dopisech celou řadu svých přátel o relacích, které v době, kdy ještě neznal Gräfenberk z vlastní zkušenosti, dostával zejména od svého přítele A.O.Roseta. Nejvíce zpráv o Jeseníku je v Gogolově korespondenci z r. 1843. Např. svému příteli Danilovskému píše: „...Moje rada prostě je – musíš do Gräfenberku na vodoléčbu k Priessnitzovi, protože potřebuješ vlastně obnovit sílu života. Nebe požehnalo zjevením rozum tohoto člověka a já pořád vidím, jak málo znají ve srovnání s ním nejlepší z knižních lékařů. Kromě toho, že u něho dělá voda divy a úspěšně léčí všechny choroby kromě tuberkulózy, má Priessnitz tak pronikavý pohled,tak dobře zná lidskou povahu, že – přiznám se – nikomu na světě bych se v případě těžké choroby nesvěřil, jen jemu jedinému beze strachu a bez jakýchkoliv pochybností. Tento člověk vládne vodou jako Napoleon vojáky ...“ Na vlastním léčení dlel Gogol ve slezském Jeseníku – Gräfenberku dvakrát, v r. 1845 a 1846. V dopise Žukovskému z 12. září 1845 psal, že v Jeseníku nemá o čem přemýšlet, že nemá čas napsat ani dva řádky dopisu, že je plně zaneprázdněn léčením, a celkově podle subjektivního dojmu měl za to, že první léčebný kurz mu pomohl: „Cítím nicméně čím dál tím více jakési životodárné osvěžení a cosi, co se podobá oživení a probouzející se síle.“ Druhý svůj léčebný pobyt v Gräfenberku spisovatel neukončil. Když na něj v r. 1852 v Moskvě vzpomínal, stěžoval si na zimu. První jesenický pobyt Gogola psychicky velmi povzbudil, tak dalece, že hned v následujícím roce 1846 vydal knihu Korespondence s přáteli, která však byla ostře odsouzena známým veřejným listem Bělinského Gogolovi. Gogol se z této kritiky literárně již nevzpamatoval. Ani jeho rozepsané Mrtvé duše nemohly být ukončeny. Za svého prvého pobytu v Jeseníku spisovatel bydlel ve frývaldovském domě č.168, léčil se v době od 23. srpna do 23. září 1845 jako 843. pacient tohoto roku. V roce 1846 je zapsán jako 611. host, který dlel na Gräfenberku od 16.června do 29.června a bydlel o dva domy dále než v r. 1845, a to v č.73. Teprve v r. 1949 byla Gogolovi odhalena pamětní deska na domě, v němž bydlel v r. 1845 (dnes je zde bronzová busta), druhá deska byla o něco později umístěna na lázeňském sanatoriu Priessnitz (bohužel však datum spisovatelova pobytu v lázních se na ní udává chybně). Ke 150. výročí Gogolova narození, v červenci a v srpnu 1959, uspořádaly Československé lázně v Jeseníku ve spolupráci s řadou korporací Gogolovo kulturní léto, které tuto významnou postavu přiblížilo plně i Jesenicku. Sestavil: J. Skutil |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
