Balneopark - Priessnitzovy přírodní lázně horních a dolních končetin
Společnost V. Priessnitze v srpnu 2010 v areálu Priessnitzových léčebných lázní, a.s., Jeseník slavnostně otevřela unikátní Balneopark. Je koncipován jako „vodní zahrada“, kterou prochází potok s vybudovanou soustavou zastavení sloužících k hydroterapii a relaxaci. Najdete v něm Priessnitzovy přírodní lázně horních a dolních končetin, Priessnitzovu koupel nohou s akupresurou, Priessnitzovu lavičku, střiky, sprchu či terasy pro odpočinek i cvičení. Svým pojetím navazuje na tradiční vodoléčebnou metodu Vincenze Priessnitze. Studenou vodou, sluncem, pohybem a úpravou životosprávy vracíme lidem zdraví i dnes. Odpočinout si a nabrat nové síly zde mohou nejen klienti Priessnitzových léčebných lázní, ale i široká veřejnost.
Dále jsou v Balneoparku vybudovány objekty, které nejsou určeny k hydroterapii - vodopád, vodní plocha, terasy pro slunění, odpočinek i cvičení
Vincenz Priessnitz byl první, kdo vyvedl nemocného ze zatuchlých místností na vzduch a slunce. Studenou vodou, pohybem a úpravou životosprávy mu vrátil zdraví a dal novou radost ze života. V roce 1819 začal Vincenz Priessnitz léčit své první pacienty. Počáteční léčba spočívala v přikládání studených obkladů a zábalů nebo v polévání postižených míst. Léčil tak zhmožděniny, podvrtnutí a povrchní poranění. Tyto metody byly známy už od pradávna, ale Vincenz Priessnitz k nim připojil své vlastní postupy. Jedním z nich byla „potná kúra“. V. Priessnitz ji používal zejména při léčení chronických nemocí. Pacienta nechal nejprve v klidu v posteli zpotit a poté ho na krátkou dobu ponořil do necek se studenou vodou. Později vedle jednoduchých potních kúr přidával častěji se opakující aplikace studené vody. Jednalo se většinou o celkové lázně spojené s třením pokožky, ale také o pololázně, brouzdání ve vodě, sedací koupele, lázně končetin, lázně očí, celkové a částečné studené sprchy, pití studených vod z pramenů, někdy i střevní nálevy studenou vodou. Pololázeň se prováděla jak v sedě, tak ve stoje. Později se prováděly pololázně jednofázové a dvoufázové vsedě a jejich historická podoba se pro vynikající léčebné efekty dodržuje dodnes. Na gräfenberském kopci byly rozmístěny sprchy pod „bystřinným vodopádem“, ke kterým pacienti museli dojít rychlou chůzí, aby došlo k celkovému prohřátí. Jakmile se dech a srdce uklidnily, pacient se rychle svlékl a vstoupil pod sprchu (dalo by se spíše hovořit o malém vodopádu, kdy voda dopadala z výšky 1,5 – 3,5 metru). Čerstvá pramenitá voda byla při léčebné kúře v hojné míře používána i vnitřně. K jídlům bylo denně vypito nejméně 12 sklenic vody (cca 2,4 l) a strava byla velmi prostá. V. Priessnitz si uvědomoval, že existuje vztah pokožky k vnitřním orgánům a celému tělu a při své diagnostice a léčení vycházel především z povahy a způsobu reakce kůže na chladový test, který aplikoval u všech svých pacientů. Léčení trvalo v průměru několik týdnů, někdy mnoho měsíců, dokonce i několik let. Vincenz Priessnitz zakazoval hovořit o nemocech mezi pacienty, poskytoval individuálně pohovory, kladl důraz na společenská setkávání a účast na hudebních či jiných akcích, které tvořily součást léčebného pobytu. Byl první, kdo sjednotil pohybovou léčbu (individuální a skupinovou) s vodoléčbou, dietou, léčbou prací, muzikoterapií a psychoterapií. Priessnitzovy objevy účinků čistých přírodních sil na člověka a jeho zdraví jsou jeho nadčasovým poselstvím pro nynější svět zmítaný hektickým chvatem a nervozitou a přitom toužící nalézt klid a vnitřní vyrovnanost.
|
| Fotogalerie               |
„Léčebný účinek nemá chlad jako takový, ale teplo, které je studenou vodou následně vyvoláno“.
Hydroterapie chladnou vodou