Zlatý Chlum

Zlatý Chlum

Rozhledna a chata na Zlatém Chlumu

Zlatý Chlum - kopec (875 m.n.m.) s kamennou, 26 m vysokou rozhlednou. Z věže je úchvatný výhled na jezera v Oderské nížině v polském Slezsku. Jižní pohled zachycuje celé pásmo Hrubého Jeseníku od Pradědu až k Šeráku. Za příznivého počasí je západním směrem viditelná skupina Kralického Sněžníku a severozápadním Rychlebské hory.
OTEVŘENO:
květen - září, denně 10.00 - 18.00 hod. za příznivého počasí (ne za deště, mlhy ...)
říjen - duben, pouze o víkendech 10.00 - 16.00 za slunečného počasí
VSTUPNÉ:
dospělí - 25 Kč
děti - 15 Kč
KONTAKT:
p. Lyach, tel.: +420 603 509 943

HISTORIE
Při pátrání po historii tak významných staveb, jakými staré rozhledny na četných vrcholech zdejších hor bývaly, je nutno se vrátit více než sto let nazpátek k prvním průkopníkům organizované turistiky v Jeseníkách. Zdejší obyvatelé přes obvykle velmi těžkou práci a i skutečnost, že volnými dny zůstávaly pouze neděle, případně církevní svátky, považovali výlety do hor za zcela samozřejmou záležitost. Počátky neorganizované turistiky jsou zaznamenány už v průběhu 18. století, kdy se tomuto sportu věnovaly kromě místních nadšenců především střední vrstvy, např. profesoři a studenti gymnázií. Časem při stále větší organizovanosti turistických spolků docházelo k úpravě cest, které na různých místech lemovaly z kmínků vyrobené lavičky a často i chatky či boudy s nenutnějším nábytkem, sloužící nejen k odpočinku, nýbrž i k přespání náhodným výletníkům. Zde je nutno zdůraznit, že to vše svedli místní obyvatelé pouze ve svém volném čase a v podstatě zdarma, jen z nadšení pro věc samu. Nelze než se smutkem konstatovat, že většina těchto věcí vzala v průběhu 50. let tohoto století za své, když se dílem rozpadla, dílem byly vandalsky zničena. 

V určitém období byl rozvoj turistiky v Jeseníkách již tak masový, že vznikla potřeba založit pevnou organizaci, která by se o další vývoj organizované turistiky starala. Tak vznikl 26. dubna 1881 v tehdejším Frývaldově Moravskoslezský sudetský horský spolek, mezi jehož zakladateli byl i hejtman ve výslužbě Johannes Ripper, zeť známého "vodního doktora" a zakladatele světově proslulých lázní v Jeseníku Vinzenze Priessnitze. Spolek hned od svého počátku vyvíjel velice aktivní činnost. Již za rok měl 950 členů, kteří pracovali v devíti místních sekcích, přičemž frývaldovská patřila k nejatraktivnějším. Počáteční činnost spočívala v úpravě a značení turistických horských cest, vydávání průvodců, map a dokonce i vlastního časopisu. Již za krátkou dobu se však již pouští do významných staveb - vedle prvních horských chat vznikají i honosnější kamenné rozhledny. Ještě do konce II. světové války jich stávalo v Jeseníkách několik-jako první byla postavena 18 m vysoká rozhledna na Biskupské kupě u Zlatých Hor (1898) a hned rok na to vzniká 26 m vysoká rovněž kamenná rozhledna na Zlatém Chlumu V témže roce staví kladská sekce 33,5 m vysokou rozhlednu na Kralickém Sněžníku a v r. 1903 následuje zajímavě řešená 30 m vysoká rozhledna na Zámeckém vrchu nad Krnovem. Poslední větší a rovněž kamennou rozhlednou, jejíž stavba byla zahájena v r. 1904 na nejvyšší moravské hoře Pradědu, byla známá Stráž Habsburků. Tento letmý přehled dokládá, s jakým nadšením, obětavostí i schopnostmi členové jednotlivých sekcí disponovali. S výstavbou rozhleden prudce stoupá zájem milovníků turistiky o Jeseníky, neboť právě výhledy z jejich ochozů patřily k těm nejkrásnějším a nejatraktivnějším zážitkům. Bohužel, mnohé z nich nepřežily drsné klimatické podmínky, které později zanikly, jako např. v r.1959 rozhledna na Pradědu, v.r.1973 rozhledna na Kralickém Sněžníku a také rozhledna na Biskupské kupě již není veřejnosti přístupná (zde se ovšem uvažuje o její brzké rekonstrukci, neboť již přes třicet let slouží i jako převaděč televizního signálu). O to více stoupá význam jediné, v které je zajištěn běžný provoz i dnes, rozhledně na zajištěn běžný provoz i dnes, rozhledně na Zlatém Chlumu. Myšlenka na zbudování rozhledny právě zde vznikla ve výboru frývaldovské sekce již r.1894 a volba místa byla jednoznačná. Již svým jménem připomínal nejvýznamnější období v historii kraje, kdy se v okolí města a hlavně zlato, což dodnes dokazují pozůstatky opuštěných, travou a křovím zarostlých starých štol. Současně poloha v bezprostřední blízkosti města jej k podobnému projektu přímo předurčovala. Již dříve, patrně v r.1853, zde byla postavena chatka, ale ta již v době výstavby rozhledny byla v rozvalinách a nedala se k ničemu použít. 

Po ustanovení stavebního výboru a schválení výstavby začaly starosti se sháněním potřebného obnosu ve výši 3 600 zlatých. Když u ostatních sekcí nenašli organizátoři přílišné pochopení, obrátili se na frývaldovskou veřejnost, čímž se stavba stala ryze "domácí záležitosti". Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, aby rozhledna nesla název Frývaldovská stráž. V r. 1896, před vlastním zahájením výstavby rozhledny, byla na náklady spolku upravena nová přístupová cesta na vrchol. Vlastní stavební práce podle projektu Eduarda Zelenky, ředitele odborné kamenické školy v Supíkovicích, byly zahájeny 8. srpna 1898 výkopem základů. Za předem sjednanou částku 8 501 zlatých se výstavby ujal stavitel Alois NItsche a stavební mistr Franz Gröger. Materiál ke stavbě se těžilpřímo na místě, jen kvalitní cihly se dovážely z tsuchschwitské cihelny (dnešní Suszkowice v Polsku) a písek z nedaleké Písečné. Přes nepříznivé horské a zejména klimatické podmínky (sníh tehdy v Jeseníkách napadl již obvykle koncem října a držel se až do března( byla stavba po jednoročním úsilí zdárně dokončena a 3. září 1899 slavnostně otevřena, což zejména dnešním stavbařům musí připadat neuvěřitelné. 

Radost z úspěšného dokončení díla zachvátila celé město, v předvečer oslavy byla rozhledna ze všech stran osvětlena a na druhý den vítala účastníky slavnosti před rozhlednou lázeňská kapela. Kromě obyvatel města a okolí se jí zúčastnili také zástupci jednotlivých sekcí německého turistického spolku. Zakládací listina a zdravice, kterou přečetli coby slavnostní řečník ředitel frývaldovské školy, čestný člen a spoluzakladatel spolku Adolf Ketter, byla uložena do zdiva rozhledny. Oslavy se pak protáhly dlouho do noci a ještě dlouhou dobu měly ohlas v širokém okolí. 

Jiný významný člen spolku, polesný Adolf Medritzer, po roce provozu navrhl vybudovat vedle rozhledny turistickou chatu, která nesla později jeho jméno. Přes kladné přijetí návrhu trvalo celý rok, než bylo získáno povolení k stavbě, jíž se ujal zkušený tesařský místr Kreipl. Ten se svého úkolu zhostil v rekordním čase, a tak již 8. června 1902 byla chatka uvedena do celoročního provozu. Stavba měla význam také ekonomický, neboť přístup na rozhlednu byl tak umožněn i v zimě, díky čemuž se podařilo v krátké době splatit dluhy z výstavby věže i chaty, které frývaldovskou sekci značně zatěžovaly. V meziválečném období byla chata poněkud zrekonstruována, přibyla k ní prosklená veranda s postupně bylo upraveno i okolí pro restaurační provoz . 

V r. 1932 zřídila sekce pohodlnou cestu až k chatě a také novou sáňkařskou dráhu, která po úpravě v 60. letech opět sloužila svému účelu (žel je krátký čas). Při výletu na rozhlednu se návštěvníci mohli cestou občerstvit v hostinci Harichsteln (Čertovy kameny), od kterého vede cesta ke stejnojmenné romantické vyhlídce . I dnes je toto místo cílem těch turistů, kteří se nemíní lopotit až na vrchol hory, popřípadě mileneckých párů, či těch, kteří se jsou jen tak projít. Místu se dodnes říká Harikáče, což je zjevně odvozeno z německého názvu. 

Válečné události a následná likvidace německého turistického spolku,což byl důsledek odsunu německého obyvatelstva, stavbám neprospěly.Dlouhý čas zůstaly bez majitele, takže zejména krásně roubená chata neunikla pozornosti vandalů, až ji, zpola zdevastovanou, na vánoce r.1955 někdo zapálil, takže vyhořela do základů. Rozhledny se teprve v r. 1976 ujalo, naštěstí ještě včas, město, a jeho péči byla důkladně opravena a znovu otevřena pro veřejnost. U její paty, tentokrát ale na druhé straně, vyrostla nová dřevěná chatka, která však dlouho neměla stálého provozovatele. Nakonec se jí ujali členové mysliveckého sdružení, kteří v ní v letních měsících zajišťovali denní provoz, na jaře a na podzim pak jen za příznivého počasí . 

Chatka se po r.1989 dostala do ekonomického pronájmu Pana Miloše Lyachy, který by rád obnovil bývalou slávu tohoto návštěvnického místa. Zatím však naráží na celou řadu problémů. Chatka jednak zdaleka nedosahuje vybavením a velikostí úrovně bývalé Medritzerovy chaty. Poskytovat zde je možno jen základní občerstvení (keksy, sušenky, čokoládu a bonbóny), zatímco kdysi se zde údajně běžně čepovalo i pivo. Na chatu nebyla zavedena ani elektřina, ani voda, chybí zde i slušné sociální zařízení, dnešní hygienické normy jsou ostatně mnohem přísnější, než v době předválečné. Situaci neprospívají ani dosavadní vlastnické vztahy: zatímco pozemek a rozhledna patří TJ Mikulovice, patří chata Obecnímu úřadu v České Vsi, takže jakékoliv akce, vedoucí k modernizaci chatky a rozvoji zde poskytovaných služeb, jsou zcela odvislé na domluvě těchto tří subjektů. Nový nájemce se však snaží, již od května má otevřeno každý víkend, od 1.6. do 15.9. pak každý den a poté až do poslední říjnové neděle opět přes víkend - ovšem vždy jen v případě příznivého počasí. Svou přítomnost signalizuje potenciálním návštěvníkům opravdu originálním způsobem. Vlaje-li na vrcholu věže prapor, viditelný i z města pouhým okem, ví každý v okolí, že "pán domu je na svém hradě" a tudíž je otevřeno. A výhledy z věže jsou vskutku úchvatné, zvlášť tzv. "Pruský výhled" severním směrem až k Otmuchovskému jezeru v Polsku. Jižní výhled zachycuje celé pásmo Hrubého Jeseníku od Pradědu až k Šeráku. Za příznivého počasí je západním směrem viditelná skupina Kralického Sněžníku a se severozápadním Rychlebské hory. Přístup na Zlatý chlum vede z města po červené nebo modré značce, z opačné strany z Rejvízu též po červené. Zcela nejkratší cesta pak vede po modré značce z České Vsi. Jeseníky jsou stále velmi atraktivní turistickou oblastí. Je to příležitost pro místní úřady vrátit tomuto kraji jeho bývalou slávu, zabezpečit části obyvatel řadu pracovních míst infrastrukturu. Pro město Jeseník je takovou první příležitostí znovuzvelebení celého areálu rozhledny na Zlatém chlumu. Je to místo městu nejblíže a se snadnou dostupností.

Zdroj:
Jiří Koranda: Minulost a současnost jesenických horských chat, vydalo v r. 1993 Vydavatelství a propagace Jiří Koranda Jeseník