Sousoší Vincence Priessnitze SMETANOVY SADY

Sousoší Vincence Priessnitze SMETANOVY SADY

Myšlenka uctění památky slavného přírodního léčitele a zakladatele moderní vodoléčby Vincenze Priessnitze (1799–1851) měla své počátky již v r. 1889. Ve veřejné soutěži na realizaci pomníku v Jeseníku, vypsané ale až v r. 1902 zvítězil návrh mladého sochaře Josefa Obetha (1874–1961). Do soutěže bylo přihlášeno sedm návrhů. Komise se rozhodla na svém zasedání 20. července 1902 jednomyslně pro Obethův návrh. Jako druhý se v soutěži umístil jesenický rodák Paul Stadler (1875–1955), třetí skončil Hans Schwathe (1870–1950), rodák z Velkých Kunětic, a čtvrté místo patřilo významnému německému sochaři Franzi Metznerovi z Berlína.

Obethovi přineslo vítězství nejen vskutku monumentální pojetí pomníku, ale především symbolická hloubka ideje zdraví člověka, respektive celého lidstva. Mott o památníku „ Priessnitz und sein Werk als der Menschheit Jungbrunnen“, tj. „Priessnitz a jeho dílo jako studnice mládí lidstva“ tuto myšlenku jen potvrzuje. J. Obeth pojal pomník nejen jako díkVincenzi Priessnitzovi, ale jako zobrazení léčebné síly vody a přírody. V plné míře se zdeprojevila snaha mladého umělce přejít od jednotlivostí k pohledu v širších, světových a filozofických souvislostech a prostřednictvím symbolických prostředků zpodobnit ideály lidstva jako celku.

Vlastní socha Vincenze Priessnitze v jesenickém městském parku nepatří z uměleckého pohledu k nejzdařilejším realizacím. Celková kompozice tohoto sousoší a jeho symbolická hloubka ale statičnost centrální postavy vyvažují. Rozměry sousoší jsou více

než působivé: postava léčitele měří 2,85 m, šířka sousoší je 10 m a hloubka 6 m. Spotřebovalo se na ně více než 50 m3 kamene a celková cena přesáhla 40 000 korun. Všechny postavy pomníku jsou zhotoveny z mramoru z Laaser v dolním Tyrolsku, architektonické prvky ze zdejšího slezského mramoru s názvem „Fantastico“ z Velkých Kunětic. Z dolní části podstavce vyvěrá do nádrže v jeho úpatí ze čtyř trubek pramen. Na reliéfu za Priessnitzem líbá vodní nymfa mladíka a polévá mu ruku pramínkem vody, zbytek pozadí tvoří stylizované stromy. Po Priessnitzově pravé ruce pokračuje sousoší skupinou tří nemocných, jednoho muže a dvou žen ve velice impresivně pojatých pózách; dojem zla či nemoci ještě umocňuje had ovíjející mužovo tělo. Ze všech vyzařuje utrpení a bolest, v symbolice Obethova díla jde o vyjádření lidského utrpení obecně. Secesní výrazovostí, vypjatostí i provedením patří tato trojice bezesporu k tomu nejlepšímu, co Josef Obeth vytvořil. Skulptury na protilehlé straně jsou naopak zpodobněním uzdravující síly vody a přírody jako přirozené cesty k mládí a zdraví lidstva. Had zde visí mrtev z podstavce a nad ním jsou zobrazeny tři postavy: urostlý muž plný síly, po jeho boku klečící mladá žena pootočená jako by v tanečním záklonu k postavě V. Priessnitze a před ní – matkou - stojí malé dítě podávající léčiteli jako poděkování kytici květů.

Priessnitzův pomník byl slavnostně odhalen 25. července 1909 za účasti mnoha významných hostů. Byl ve své době velice ceněn, dostalo se mu dokonce označení nejlepšího pomníku v rakouském Slezsku.