PhDr. Rudolf Zuber (1912 - 1995)

PhDr. Rudolf Zuber (1912 - 1995)

Rodák z Moravské Ostravy-Vítkovic nastoupil po absolvování reformního reálného gymnázia v r. 1931 na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci, kde byl v r. 1936 ordinován na kněze. Přitahován zájmem o historii, zejména působením prof. Augustina A. Neumanna, stal se prefektem arcibiskupského semináře v Kroměříži a zároveň profesorem němčiny a dějepisu na arcibiskupském gymnáziu (1939-1946).

Jeho vnitřní potřeba jej vedla k rozhodnutí tyto předměty dále studovat. Proto se v r. 1937 zapsal ke studiu historie a germanistiky na Univerzitě Karlově u našich předních historiků: J. Šusty, O. Odložilíka, V. Chaloupeckého a K. Stloukala. Pod vedením posledně jmenovaného vypracoval doktorskou práci na téma „Mladá léta kardinála Dietrichštejna“ a v r. 1946 (s válečným odkladem, kdy byly české vysoké školy nacisty uzavřeny) ji obhájil. O rok později se stal arcibiskupským archivářem a knihovníkem na kroměřížském zámku. Začal studovat archivnictví na Masarykově univerzitě v Brně (1950-1953), počítal s kratším studiem v Paříži a ve Vídni. Již v této době začal publikovat články k dějinám olomoucké diecéze. rok 1961.

Za normálních okolností by byla před dr. Zuberem narýsována jednoznačná perspektiva vědce a univerzitního učitele. V zimním semestru 1947/48 začal vyučovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě. Jenže politický zvrat r. 1948 mu postavil do cesty značné potíže. Nejprve byl zrušen seminář a gymnázium, poté město převzalo zámek. V r. 1952 byl z arci-biskupského archivu vypuzen a skončil „ve vyhnanství“ v pobočce Zemědělsko-lesnického archivu v Javorníku ve Slezsku. Do r. 1960 zde spravoval archivní fondy vratislavského arcibiskupství, které zinventarizoval a popsal ve 4. dílu Průvodce po archivních fondech Státního archivu v Opavě (1961), i když byl jako spoluautor zamlčen. Převzetím archivních fondů arcibiskupství do Opavy byl nucen změnit působiště. Stal se pracovníkem pobočky Okresního archivu Šumperk v Javorníku s působností pro celé Jesenicko a setrval zde až do odchodu do penze r. 1977. Poznání dějin rakouské části niského knížectví, tedy dnešního Jesenicka, zasvětil další desetiletí života. V r. 1957 uzavřel R. Zuber sňatek s Renatou Müllerovou a z jejich manželství se narodily 4 děti.

Uvolnění v 60. letech přineslo dr. Zuberovi nové impulsy a kontakty i za hranicemi republiky. Zdálo se, že jeho kandidátská práce vydaná tiskem Osídlení Jesenicka do počátku XV. století bude konečně návratem na vědeckou dráhu. Normalizace tomu opět učinila přítrž, hodnost kandidáta věd již nesměl obhájit. Avšak i během doby, kdy vlastně nemohl svobodně publikovat, neustoupil ani o krok ve svých názorech a s tlakem doby se vyrovnával po svém: ještě hlubším a pilnějším studiem - zejména jazyků, archivních pramenů, článků a studií v zahraničních časopisech, tehdy obtížně získatelných. Obrovský rozsah znalostí mu později umožnil publikovat řadu studií, např. o hudbě piaristů v Bílé Vodě či o hudebním skladateli Karlu Dittersu z Dittersdorfu, jimiž se připravoval na své vrcholné dílo. V 80. letech se mohl konečně veřejně přihlásit ke své odborné lásce, církevním dějinám. Roku 1987 vyšel první díl jeho Osudů moravské církve v 18. století (1695-1777). V souvislosti s vydáním Osudů nastala nová kapitola v Zuberově životě. Alespoň dílčími studiemi na stránkách vlastivědných periodik se vrací zpět do Kroměříže, k počátkům své badatelské dráhy. rok 1993.

Za všechny jmenujme alespoň Život na kroměřížském zámku v první polovině 18. století (1986) či Piaristé a jejich koleje na Moravě v 18. století (1989). A po roce 1989 i doslovně, viz např. Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži 1854-1950 (1991), či rozepsaný druhý díl Osudů moravské církve v 18. století (vyšel 2003).

Bouřlivé společenské změny 90. let nemohly nechat dr. Zubera lhostejným. V řadě přednášek a článků apeloval na změnu společnosti prostřednictvím duchovní podstaty člověka. K tomuto úkolu dr. Zuber přiložil alespoň dřívko, aby měl z čeho vyšlehnout plamen. Navíc jeho kvapem ubývající síly nestačily. Dne 29. října 1995 v Jeseníku zesnul. Státní okresní archiv Jeseník