Sigmund Hein (1868 - 1945)

Sigmund Hein (1868 - 1945)

Život s motýly aneb Zapomenutý jesenický rodák Sigmund Hein

Jednou z osobností, která v záplavě velkých synů a dcer našeho města trochu zapadla v prachu dějin, je Sigmund Hein. Přestože jeho jméno dnes již málokomu něco řekne, v oblasti lepidopterologie, tj. nauky o motýlech, platil ve své době za jednoho z největších odborníků monarchie.

Sigmund Hein přišel na svět 6. února 1868 v domě čp. 62 (objekt bychom dnes hledali marně, jednalo se o měšťanský dům stojící na náměstí v místech dnešního elektra) do poměrně dobře situovaných poměrů – otec Johann pracoval jako c. k. soudní příručí okresního soudu. Zájem o říši hmyzu v malém Sigmundovi probudil jeho učitel, zapálený entomolog, kterého směl zvídavý chlapec doprovázet na toulkách okolní přírodou. Láska k motýlům jej neopustila do konce života, byť se profesně vydal zcela odlišným směrem.

Po absolvování nižšího gymnázia ve Štýrském Hradci (Graz) nastoupil na kadetní školu v místní části Liebenau, z níž odešel s důstojnickou hodností. Neustálé změny místa působnosti, tolik typické pro vyšší šarže rakousko-uherské armády, se nevyhnuly ani Heinovi. Nejprve byl coby nováček umístěn do odlehlého a politicky neklidného Nového Pazaru, historického centra regionu Sandžak (dnes jih Srbska). Poté se vrátil do Štýrského Hradce, následoval Marburg an der Donau a Gorizia (město dnes rozděleno mezi Itálii a Slovinsko), kde se oženil.

Neustálý pohyb po zalitavské části země sice zapříčinil, že byl Hein v podstatě entomologickým samotářem, leč, jak známo, každá mince má dvě strany – vandrování napříč monarchií nadmíru prospívalo jeho sbírce motýlů, která se vyznačovala několikanásobně větší pestrostí, než jakou se mohli pochlubit nejvýznamnější z evropských vědců. O to více Hein komunikoval s uznávanými lepidopterology tehdejší doby, kupř. s baronem Constantinem von Hormuzaki (1863–1937), profesorem entomologie a biogeografie na univerzitě v Černovicích (Bukovina).

Později jej nadřízení převeleli do tyrolského Imstu, odkud s vidinou nových objevů podnikal náročné výstupy do blízkých hor (vystoupal např. na nedaleký Muttekopf, štít vysoký 2 744 metrů). Z rakouských zemí byl převelen do Mladé Boleslavi, jejíž okolí jej ale vědecky nenaplňovalo, a tak často zajížděl do Krkonoš, oblasti na motýly mnohem bohatší. Ze středních Čech se zanedlouho dostal do Olomouce, díky čemuž začal objevovat faunu nejvyšších pater hor, pod nimiž vyrostl. Často a rád mířil na Praděd a Petrovy kameny, odkud si odnesl bohatou sbírku okáče menšího sudetského, jesenického endemitu.

V hanácké metropoli zastihla Heina první světová válka, jíž se aktivně jako kapitán zúčastnil. Po jejím skončení odešel s hodností plukovníka do výslužby. Jeho uniformu mimo jiné zdobil Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací a meči i Karlův vojenský kříž, na který měli nárok pouze vojáci pobývající v první linii. Zakotvil v Linci, kde po smrti rady Dr. Müllera vedl Entomologickou pracovní skupinu. Konečně se mu dostalo času, aby se své zálibě mohl věnovat naplno. Nejvíce jej zajímali píďalkovití, jež se řadí mezi nejpočetnější čeledi motýlů na světě (především rod Tephroclystia a Eupithecia, dle odborníků se jedná o poměrně obtížnou skupinu). Zvláštní jméno, lat. Geometridae, bylo odvozeno podle typického pohybu housenky – odměřují tzv. pídě. Motýly, zejména můry, ovšem Hein nejen sbíral, ale i choval, a dokonce se mu podařilo vyšlechtit nový hybridní druh, nazvaný po něm Codonia hybr. orbialbiocellaria Hein.

Roku 1939 se usadil ve Vídni, kde prožil celou válku. Dění ve vědeckých kruzích se sice již neúčastnil, stále však chodil na dlouhé procházky do okolní přírody, kde neúnavně sbíral larvy černopásek. Ke konci života jej zastihla nevyléčitelná urologická choroba, před jejímž bolestivým průběhem plukovníka zachránila srdeční mrtvice, které podlehl 16. prosince 1945. Jak později vzpomínal jeho kolega entomolog a dobrý přítel Franz Koschabek, protinacisticky orientovanému Heinovi se v posledních měsících života alespoň vyplnilo dlouholeté přání zemřít jako Rakušan v opět svobodné zemi, kterou tolik miloval.

Matěj Matela
Vlastivědné muzeum Jesenicka